Jednou ze společenských her pro dospělé, kterou téměř každý z nás v profesním životě hraje, je hra na honičku – lépe řečeno „honička po telefonu“.
Stáváte se jejím účastníkem pokaždé, když vám někdo zavolá v době, kdy nejste přítomni. Pokud je člověk, který telefon ve vaší nepřítomnosti zvedá, poučen o dobrých službách zákazníkům, napíše si jméno člověka a jeho telefonní číslo na papír. A když se vrátíte, předá vám jej se slovy: „Volal ten a ten, tady máš jeho telefonní číslo, zavolej mu nazpět.“
Jakmile tedy získáte chvilku volného času, zvednete sluchátko a vytočíte udané číslo. Jenže – člověk, kterého voláte tam není.
Tato situace vás samozřejmě nezaskočí a pohotově pořádáte osobu na druhém konci drátu, aby volanému předala vzkaz, ať vám zatelefonuje ihned, jak se vrátí.
Pokud jste v této hře úspěšní, může pokračovat donekonečna. Průzkum ve Spojených státech ukázal, že pokud nepoužíváte systém, který by tomuto „lovu na volaného“ zabránil, průměrně potřebujete 2,9 telefonických hovorů k tomu, abyste se s volanou osobou spojili.
Taková statistika je překvapivá, obzvláště pokud si spočítáte, kolik času a peněz protelefonujete. Systém, jak tomu zabráni, je přitom jednoduchý.
Jak zabránit nepříjemné telefonické honičce a jak předejít neúspěchu?
Zaprvé, pokaždé, když telefonujete někam vy, naučte se postupovat následujícím způsobem, pokud volaný není přítomen:
a. Nenechávejte vzkazy, aby vám zavolal. Zjistěte si místo toho, kdy je nejlepší doba mu zatelefonovat a vyzkoušejte to v té době.
b. Pokud zanecháte vzkaz, nenechávejte pouze jméno a telefonní číslo!
Požádejte člověka, který váš vzkaz přebírá, aby na kousek papíru, který později volanému předá, napsal (1) téma, o kterém s ním chcete mluvit a (2) kdy budete nejvhodnější doba k tomu, aby vám zatelefonoval zpět a zastihl vás u telefonu.
